Už nějakou dobu beru sny jako portál sama k sobě. Ukazují mi, kde to ještě dře a pomáhají mi tyhle uzlíky rozmotat. A není to o nějakém složitém řešení. Mnohdy stačí si jen situaci uvědomit – vytáhnout z nevědomí. To je součástí vědomí, jen pod vrstvami, přes které je náš filtr nepropustí. A tak si třeba myslíme, jak jednáme správně, protože nemáme širší pohled na věc. Kolikrát jste si vzpomněli na něco z dětství a styděli jste se? V dětství vám to přišlo jako správná věc nebo nevinná srandička a v dospělosti se cítíte trapně, jen si na to vzpomenete. ,Ale to nic. Život se děje. A stejně jako stromy shazují listí a mění se, tak i my vnitřně rosteme, i když podstata je stále stejná. Vytahujeme z nevědomí další a další věci a měníme svůj pohled na svět. Najednou nám spousta věcí smysl dává a spousta naopak už ne. A všechno tohle je v pořádku. Je v pořádku i to, že to máme každý jinak.
Čemu věříš, to žiješ
Ale zpátky ke snům! Poslední dobou jsem řešila finanční hojnost. To, čemu věříte, je totiž to, co žijete. A moje víra je, že je o mně vždy postaráno. Tak to je, vždy bylo a bude. Vím a cítím to pevně a jasně. Ale co se týkalo finanční hojnosti, kterou bych oplývala já sama, byla zde nejistota a přesvědčení či úhly pohledu, které mě ještě donedávna limitovaly. Háček byl v tom, že jsem neměla zvědoměné, jaké uzlíky to jsou. Nebylo nutné šťourat se v tom, kdy a kde vznikly, ale co je to, co mi filtruje můj pohled na svět. Stačila mi k tomu chvilka a vypsala jsem si přesvědčení, která mám v různých oblastech. Někdy pomůže i obyčejné přemýšlení nahlas. Člověk si většinou odpoví sám – na mysl nám přijde správná odpověď, a i když nám někdy připadá jako nesmyslná nebo nepravděpodobná, časem zjistíme, že je správná.
Bát se je přirozené
Můj pohled na svět byl limitován základním strachem, strachem ze smrti vlivem opuštění. Děti a mláďata jsou přirozeně závislá, protože ví, že je to otázkou jejich přežití. I dříve platilo, že kdo byl vyloučen z komunity (kmene), nepřežil. Sám by se o sebe nedokázal postarat se vším tím, co bylo potřeba dělat. A tak přirozeně chceme být součástí komunity, chceme někam patřit a chceme být více či méně závislí. Ať už na rodičích, partnerovi, systému, anebo jen na pekárně, která nám poskytuje denní chleba. Co když nám tahle závislost brání plně se projevit? Co když kvůli téhle své malosti, nevidíme svou reálnou velikost? A tak usínám s vědomím, že se vzdám podobných vazeb, pokud mi neprospívají.
Smrt jako znovuzrození
Zdá se mi opravdu silný sen. Předně chci říci, že smrt není svým významem tak hrozivá, jak nám v realitě připadá. Tak tedy…zdá se mi sen o mé mamce. Ve snu si vybírá smrt jako nevyhnutelné řešení určité situace, kterou si již nepamatuji (nebyla důležitá). Musím říci, že náš vztah byl dříve vzájemně hodně nepochopený, vyčítavý až odporující si. A já v pubertě toužila mít mamku jako svou kamarádku. A čím více se ta má vzdalovala tomuhle vysněnému ideálu, tím více odporu (odtažitosti) mezi námi bylo. Až později jsem si uvědomila, že jsme se jen vzájemně podporovaly v našich přijatých rolích oběti. Kdo je větší chudinka a kdo je větší viník. Ale vše se měnilo díky tomu, že jsme od života chtěly víc, a tak jsme si cestu k sobě našly. Tahle cesta se stala naší společnou. Už nějaký čas se vzájemně podporujeme v rozmotávání uzlíků a sdílíme své dojmy. Vztah, který máme teď, není ten, který jsem si v pubertě vysnila. Je mnohem lepší, ale stále tam byla určitá dětská závislost, touha po neustálém přijetí a mateřské lásce. „Už ale nejsem malé dítě a dosytit se můžu jen já sama. Nastal čas rozmotat uzlíky a emočně dospět!“ zaznělo mi ještě hlavou. Ve snu se loučíme. Je to upřímné a láskyplné. Děkuji za všechny společné zkušenosti a cítím naplnění. Jako by se něco ukončilo, protože už je to dokonáno. Jako by už nebyla potřeba závislého vztahu matka-dítě.
A co na to říká snář? „Smrt matky ve snu může ukazovat na to, že se v některé oblasti snící osamostatňuje.“
Cesta je cíl
Nepřestává mě fascinovat, jak je vše propojené a jak se vše může změnit pouhým uvědoměním. A už jen tím, že se na tuhle cestu vydáme, zjistíme, že v cíli dávno jsme. Není to o tom někam dojít, ale uvědomit si, že vše, co potřebuji dávno mám…jen to uvidět.
